Brazílie 01

 

  1. den - středa
  2. Autobusem jsme se dopravili z Dejvické na letiště. Nejprve jsme si nechali obalit batohy igelitem. Máme letět do Rio de Janeiro přes Miláno. Paní u odbavení nám sdělila, že se do  Milána neletí, že je tam mlha. Poslala nás k okénku společnosti Alitalia, že nám zajistí náhradní lety. Tam už je slušná fronta. Po různých zmatcích nám bylo nakonec řečeno, že poletíme s British airways přes Londýn. Šli jsme tedy k odbavení, tam nám paní řekla, že nám může dát jenom jednu palubní vstupenku. Potom, že nemůžeme sedět vedle sebe. Nakonec jsme přeci jenom drželi v ruce dvě palubní vstupenky vedle sebe. Protože letíme přes Londýn, a přesto, že tam neopustíme tranzitní prostor, musíme ještě navštívit britské imigrační úředníky, úřadující toho času v Praze. Úředník nic nechápe, neumí česky, blbě se ptá, ale nakonec dostáváme razítko a můžeme letět. Ještě, abysme si nemysleli, že cestování je jen tak, nás odchytil pracovník Alitalie, že “jestli už to víme”, že všechno je jinak, a že s British airways neletíme. Říkáme mu, že teď jsme byli u odbavení, a že máme palubní vstupenky. On ale trvá na svém. Jdeme si to tedy společně vyjasnit ke společnosti British airways. Tam se naštěstí vyjasnilo, že se to týká jiných chudáků a že my letíme. Tak jsme nakonec odletěli. Nový Boing 777 s obrazovkami na protějších sedadlech a trochu větším prostorem pro nohy než je v letadlech obvyklé nás šťastně dopravil do Jižní Ameriky.

  3. den - čtvrtek
  4. Ještě než jsme doletěli do Ria přistáli jsme, k našemu údivu, v Sao Paulu. O tom nebyla nikde ani zmínka. Zůstáváme v letadle. Dost lidí vystupuje a dost nastupuje. Když jsme doletěli do Ria, nejprve jsme si na letišti vyměnili peníze. Za 100 USD dostáváme asi 230 Realů. Potom jsme se šli informovat u letecké společnosti VASP, kolik stojí letenka k vodopádům Iguasu. Pro vysokou cenu jsme to zavrhli (prozatím). Z letiště jezdí autobusy společnosti Real za 4 R. Zastavují venku před letištěm. Ptali jsme se v informacích, jak se dostaneme k metru. Bylo nám řečeno, že máme jet ke stanici Carioca. Nějací lidé v autobuse nám pomohli a řekli řidiči, aby tam zastavil. Potom jsme jeli metrem (metro stojí 1,30 R) na zastávku Catete [kateč], kde jsme měli vyhlídnutý hotel v průvodci Lonely planet. Hotel se jmenuje Monte Blanco. Za dvoulůžkový pokoj vyhodili cenu 44 R. Nechali jsme si pokoje ukázat. Dost bída. Tvářili jsme se jako že se nám to moc nezdá. Navrhli tedy cenu 40 R. To bereme. Možná by se to dalo usmlouvat i na méně. Ale je to i se snídaní, tak jsme spokojeni. Po zabydlení jdeme na pláž Flamengo (Praia do Flamengo), která je kousek od hotelu. Je to poněkud smetiště. Do hotelu se nevracíme přímo, ale oklikou, abychom poznali okolí. Mezi ulicí Rua Catete, kde je náš hotel a pláží vede hlavní komunikace, která se také jmenuje Praia do Flamengo, po které jezdí většina autobusů ze severu města (kde je centrum Ria, autobusové nádraží, Maracana atd.) na jih (kde jsou pláže Coapacabana a Ipanema a Cukrová homole) nebo též, jak místní říkají, ze Zony Norte do Zony Sul. Jezdí po ní i autobus z letiště, takže jsme mohli jet přímo (příště). Mezi pláží a touto hlavní komunikací se táhne park, kde nás zaujaly obrovské stromy. Byli to fíkusy. Snad ten co máme doma takhle nevyroste. Zavázali jsme se, že zatelefonujeme domů, proto metrem odjíždíme na zastávku Uruguaina a pak pěšky na náměstí Praca Tiradentes, kde má být veřejná telefonní stanice. Kupujeme kartu. Nejdřív nám to nešlo. Musí se nejdříve vytočit 023 a pak volat. Vracíme se do hotelu. V supermarketu, který je hned vedle hotelu kupujeme melouna. Pro dnešek to stačilo a tak jdeme spát.

  5. den - pátek
  6. Je trochu zataženo. Jdeme na snídani. Je houska, ananasová marmeláda, sýr, šunka, kafe, čaj, kakao, meloun, banán. Na dnešek jsme si naplánovali výlet ke známe soše Krista, která stojí na kopci Corcovado. Autobusem z Largo Muchado (rua das Caranjerias) jedeme na rua Cosue Velho, kde je zastávka vláčku na Corcovado. Zpáteční lístek na vláček stojí 20 R na osobu. Cestou vláčkem pozorujeme okolní prales. Na stromech rostou obrovské plody s bodlinama Chvílemi se nám v lese otevírá perfektní výhled na město a pláže. Corcovado je vysoká strmá skála, měří 710 metrů nad mořem. Kristus měří i s podstavcem 38 m. Nahoře nás čekalo nečekané setkání. Poprvé jsme viděli nosály - jsou to takoví roztomilí medvídci. Nejdříve jsme nevěděli co je to za zvířata to jsme si zjistili až po návratu do Prahy. Prý jsou i v Pražské ZOO. Byl jsem tam mockrát, ale nikdy jsem je neviděl. Po dlouhém kochání na Corcovadu sjíždíme dolů a pak jedeme autobusem (směr Lebnon) do botanické zahrady. Vystupujeme hned před zahradou. Další setkání s tropickou přírodou. Zahrada byla poněkud zpustlá, ale opravuje se. Jsou tam nádherné vysoké palmy. Viděli jsme tam také v korunách stromů skákat opice. Dále je tam umělá jeskyně s umělými krápníky. Po shlédnutí Botanické zahrady se vracíme zpět do hotelu autobusem č. 170. Autobusy směr centrum jezdí všechny přes Flamenco nebo Catete. Autobus stojí 1,10 R, nastupuje se vzadu, kde je výběrčí, vystupuje se vpředu. Autobusy jezdí často a je na ně potřeba mávnout, aby zastavili. V hotelu si dáváme sprchu a jedeme se podívat na slavnou Copacabanu. Jezdí tam metro - stanice Arcoverde. Zatím je to konečná, metro se ale staví, takže příště už to možná bude jinak. Máme hlad, proto se nejprve pídíme po nějakém gáblíku. Ideální je prodejna rychlého občerstvení, které jsou v Riu na každém kroku. Dáváme si menu - rýže, fazole, kuřecí maso za 3,70 R. Potom jsme zašli do turistických informací, zeptat se na letecké společnosti do Iguasu, protože se stále zaobíráme myšlenkou letět k vodopádům. Turistické informace jsou na Avenidě Princess Isabel. Velmi upovídaná paní nám kromě informace o umístění kanceláří leteckých společností řekla mnoho užitečných informací a dala nám mapu. Po hodinovém výkladu o Riu si jdeme vyměnit peníze ve směnárně na ulici Copacabana za 2,50 R za dolar. Večer trávíme na Copacabaně. Na pláži se tvoří mlha, což je zvláštní. Jsou tam velké vlny, spousta prodavačů, všude se hraje fotbal. Po setmění se jdeme projít po pláži, dáváme si kokos za 1 R a jedem do hotelu. Když mluvím o kokosu mám namysli velký zelený kokos, kterému se usekne špička, strčí se do něj dvě brčka a pije se kokosové mléko. Večer jsme na chodbě v hotelu potkali velkého švába. V noci potom po mě jeden běhal. Jsou to fešáci.

  7. den - sobota
  8. Po snídani jedeme do centra na stanici metra Urugvajana. Procházíme se po centu. Je úplně vylidněné. Všichni jsou na plážích. Chodíme podle mapy kolem kostelů a jiných v mapě označených zajímavostí. Zašli jsme také k přístavu, kde byl trh se starožitnostmi a různou veteší. Nic jsme si nekoupili, i když se mi tam spousta věcí líbila. Pak jsme se vypravili k modernímu kostelu ve tvaru komolého kužele. Když už jsme se k němu blížili, míjeli jsme žebrajícího černocha. Nic jsme mu nedali. Asi po dvaceti metrech na mě někdo zezadu skočil Byl to jiný černoch a začal mě škrtit. Ohnal jsem se po něm, dal jsem mu loktem do břicha a on utekl. Vrátil se k tomu žebrajícímu černochovi a měl tam ještě jednoho kumpána. Všechno se odehrálo neskutečně rychle. Byl to dost nepříjemný zážitek. Prohlídku kostela jsme pod těmito dojmy dost odflákli. Stejně je dost ošklivý. Když jsme se vraceli, šli jsme trochu jinou cestou, ale ne moc daleko. Byl tam zase ten ksindl a dělal na nás nějaké opičky. Asi to byl nějakej blázen nebo ho naštvalo že jsme jemu kámošovi nedali peníze, nevím. Ale ani se nesnažil mě okrást - strhnout batoh nebo něco podobného. Na úvod zájezdu to byl dost nepříjemný zážitek. Řekli jsme si, že musíme chodit jenom v místech, kde je dost lidí. Stejně to nejde úplně dodržet, ale je třeba si dávat pozor. Do centra Ria to chce jít jen ve všední den, o víkendu je to město bezdomovců. Jedeme na Copacabanu. Pronajímáme si slunečník a jednu židli za 5,- R. Určitě se to vyplatí, slunce svítí jako blázen. Na pláži se povalují nechutně tlusté černošky. Dáváme si Hot Dog za 1,50 R je v něm vedle párku také kukuřice, hrách, hořčice, kečup, majolka, omáčka a minihranolky. Večer jedeme z Copacabany na Sugar loaf. Nejprve autobusem, pak jdeme pěšky. Večerní a noční výhled na Rio z Sugar Loaf je úchvatný. Po návratu do hotelu si musíme říct, aby zapnuli klimatizaci, ráno jí vypínají. Kupujeme meloun v samoobsluze vedle hotelu a jdeme spát.

  9. den - neděle
  10. Dnes máme v plánu výlet do národního parku - Pargue national da Tijuca. Centrum parku, kde jsou turistické cesty se nazývá Foresta da Tijuca. V neděli nejezdí metro. Autobusem jedeme z Flamenga na Saens Peňa pak přesedáme na autobus 433 směr na Alto da Boa Vista. Nevíme kde je vstup do lesa musíme se ptát. Jede se furt do kopce a vstup je nahoře na kopci na takovém náměstíčku. Vstup do rezervace je volný. Jsou tam asfaltové silnice, může se tam jet i autem. Je tam také spousta pěšin. Jedna nám dokonce zmizela, takže se prodíráme pralesem. Domorodci tam chodí na pikniky. Jsou tam odpočívadla se stolečkama a tam piknikují. Celkem jsme ušli asi 8 km. Totálně narvaným autobusem se vracíme zpět. Jedeme na Rodovário (autobusové nádraží). Tam se koukáme kolik stojí lístek do Iguasu. Stojí 101 R. Jezdí tam ale více společností. Jedeme zpět do hotelu. Cestou u Rodovária se povalují všude bezdomovci, takže nedoporučuji se tam poflakovat pěšky. Po návratu do Cateche jedeme na pláž Flamengo. Tahle pláž je fakt dost špinavá. V neděli to tam dost žije. Všude hrají fotbal. Postáváme u pizzerie. Hraje tam živá hudba. Jdeme se projít. Dáváme si hamburger a refresco (vymačkaná šťáva z ovoce) celkem za 1,5 R.

  11. den - pondělí
  12. Včera jsme si koupili v samoobsluze cizokrajné ovoce. Takže dnes snídáme ameixa (červené blumy nebo špendlíky) a goiaba (světlezelenožlutý plod s malými jadýrky, trochu jako hruška). Tak jsme se konečně rozhodli, že pojedeme do Iguasu. Tam poletíme a zpět pojedeme autobusem. Je to dobrý kompromis mezi cenou a pohodlím. Zpáteční letenka je stejně drahá jako letenka tam a letenka zpět. Nejdřív musíme jet koupit letenky na Copacabanu kde víme, že mají kanceláře letecké společnosti. Nejprve se ptáme ve VARIGu. Je tam hrozná fronta a jsou dvakrát tak drahé jako ve VASPu. Potkáváme tam 4 Čechy. Dvěma nepřišli zavazadla, prý jsou v Caracasu. Jdeme koupit letenky do VASPu. Stojí cca 310 R. Pak se jdeme podívat na pláž. Je tam výrazně méně lidí než o víkendu. Copacabanu už známe a tak jdeme na pláž pod homolí Praia Vermehla. Je špinavá, ale útulná. Písek je tam žlutější. Půjčení slunečníku - 3 R, 1 židle - 2 R. Dáváme si Coco. Večer jdeme u hotelu na pizzu za 7,50 R. Je tam sympatická prodavačka, furt se omlouvá, že neumí anglicky. Taky tam žebrá dost neodbytný chlapeček.

  13. den - úterý
  14. Odlétáme do Foz do Iguasu. Letadlo letí v 10.30 hod. Nejprve platíme hotel - 5 nocí - 200 R, pak jdeme na hlavní, tam mávneme na autobus REAL, směr letiště za 4,50 R. U odbavení nám dali palubní vstupenku na jiná sedadla, takže nebudeme sedět spolu. Z letiště ještě telefonujeme do Prahy (Martinovi) - 0023420 + kód města + číslo. Letadlo má zpoždění asi hodinu. Z letadla je krásný pohled na Rio. Přistáváme v Curitibě a pak pokračujeme dál do Iguasu. Na letišti hledáme autobusovou zastávku autobusu Pargue national, který nás má zavést do centra. Tam nás odchytil Edgar. Narodil se v Německu a tady žije už hrozně dlouho. Už jsme se ho nezbavili, dělal nám průvodce. Nejprve nás zavedl do hotelu Foz presidente na Rua Xavier da Silva č. 234. Ve městě je jinak spousta hotelů. Dvoulůžkový pokoj za 45 R. Původně říkal 40, ale to je jen v přízemí a tam bylo obsazeno. Je tam bazén. Dlouho jsme s Edgarem hovořili o tom co budeme dělat. Je hrozně ukecanej a všechno několikrát opakuje. Jdeme se projít do města. Podle mapy v Lonely planet hledáme Urban bus Terminal, odkud by měli jezdit všechny místní autobusy, ale mapa je stará, místo rodovária je tam supermarket, který pak nekolikrát využíváme. Je to na Avenida Juscelino Kubitscheck mezi Rua Mem de Sá a Rua Duarte da Costa.

  15. den - středa
  16. Egdar do péče o nás zapojil i přítelkyni Valerii. Valerie s námi brzy ráno jela na Itaipu - nejvýkonnější přehradu na světě. Autobusem z Avenidy Jackuelino Kubicek jedeme autobusem směr Itaipu. Do autobusů se zde oproti Riu nastupuje vepředu a vystupuje vzadu. Autobus má konečnou u turistického centra, kde se dovíte všechno o přehradě, je tam řada fotek a modelů. Promítli nám tam v kině dokument o přehradě, jak se stavěla, kolik toho zaplavila voda, o parametrech stavby atp. Od turistického centra jezdí k přehradě autobusy. V autobusu nám pouštějí informace o přehradě, které jsme už ale slyšeli. Projíždíme kolem přehrady. Na jednom místě nás z autobusu vypustili, je tam pěkný výhled na přehradu. Po návštěvě přehrady jdeme ještě do muzea, které je asi 200 m od turistického centra. Celkem nic zvláštního tam není. Vše bylo zdarma. Jedem zpět. Už na nás čeká Egar. Jedeme s ním do k vodopádům, které jsou v Pargue national, autobusem označeném Pargue national přes letiště. Vstupné činí 8 R a zahrnuje jízdu autobusem (pěšky to ani nejde, k vodopádům je to hodně daleko). Autobus je nahoře otevřený, dovezl nás nejprve k safari. To zahrnuje jízdu jeepem a plavbu lodí pod vodopád. Stojí to 80 R na osobu. Odmítáme. Edgar je asi trochu naštvaný (nebude provize) a opouští nás. Jedem dál k vodopádům. Jsou hezký. Žije to tu. Je tu hrozně moc pavouků. Jsou tu ještěrky a hlavně nosálové. Po dlouhém kochání se vracíme zase autobusem k vrátnici a jdeme naproti do ptačí ZOO. Vstupné dělá 16 R na osobu. Jsou tam tukani, papoušci, pštrosy, motýli. Vracíme se do hotelu. Zastávka autobusu Parque national je přímo proti vchodu do papouščí ZOO. V hotelu jdeme do bazénu. Potom odjíždíme s Edgarem na Samba show. Předvádí tam různou latinskoamerickou hudbu a tance. Vstupné na show je 24 R. Jídlo je zdarma švédské stoly. Grilované maso, omáčky rýže, předkrmy, saláty, sladké dobroty. Pití si platíme. Dali jsme si Brazilský rizling, bílý, polosuchý.

  17. den. - čtvrtek
  18. Po snídani nás Edgar zavedl do obchodu autobusové společnosti KAIOWA na Rua Alirante Baroso naproti hotelu International Foz - dominanta města - vysoký válcový na kopci. Tam kupujeme lístky, cena 97 R. Pak jdeme ještě na poštu na Avenida Brazil koupit známky. Jdem do hotelu si zabalit věci. Batohy dáváme do recepce. S Edgarem vyrážíme do Paraguaje. Autobusem za 1,80 R jedeme Přes řeku Paraná po mostu přátelství. Je totálně zasekanej. Přijíždíme do Ciudad del Este. Je to jedno velké tržiště. Brazilci tam jezdí jako němci jezdí k nám za hranice na vietnamské tržiště. Loučíme se s Edgarem. Kupujeme si CD Sambu za 2 USD. Platit se dá Realama, dolarama, i místní měnou. Prodávají samé krámy made in Hongkong. Jedeme zpět. Jdeme do supermarketu koupit pití do autobusu a jdem se najíst do pastelerie. Spustil se šílený liják. V hotelu čekáme na Valerii. Ukázala nám cestu na autobus k mezinárodnímu autobusovému nádraží - Rodovaria International. Jedeme tam autobusem č. 210. Nastupujeme na Rua Baroso skoro u Avenidy Argentina. Autobus vyjíždí se zpožděním v 18.20 hod. Všichni mají neuvěřitelnejch krámů co nakoupili v Paraguaji a budou zřejmě prodávat v Riu. Každý má několik tašek gigantických rozměrů. Vůbec nechápu jak se to do toho autobusu vešlo. Vyjíždíme. Nějaká ženská začala předříkávat modlitbu. Ostatní se chytají a začínají se také modlit a zpívat. Asi aby jsme dobře dojeli. To to dopadne.

  19. den - pátek
  20. Prší. Jedeme autobusem. Klimatizace jede na plný pecky, je kosa. Autobus je jinak značně komfortní. Kafe a voda zdarma. Pohodlná křesla, hodně místa na nohy. Zprvu jedeme pěknou krajinou. Po pastvinách jsou rozeseté farmy. Je tu i hodně stromů. Potom je krajina dost zdevastovaná. Jenom nízká tráva a na kopce působí eroze. Vracíme se do našeho hotelu Monte Blanco. Nejprve se ptáme v hotelu Imperial, stojí přes 80 R. To je moc. Večer se jdeme projít kolem hotelu.

  21. den - sobota
  22. Snídáme marmeládu z ovoce - Goiaba (Portugalsky), Guava (anglicky). Vyrážíme do centra podívat se na historickou tramvaj, který jezdí po viaduktu v centru Ria. Potom jedeme metrem na pláž Ipanema. Bohužel je zataženo a později začíná pršet, takže odcházíme, kupujeme si něco v rychlém občerstvení a jdeme pěšky na Copacabanu. Tam si dáváme Coco a jdeme přes celou Copacabanu pěšky až na metro.

     

  23. den - neděle
  24. Ráno jsme si zabalili batohy a po zaplacení hotelu jsme si je nechali v recepci. Letadlo nám letí ve 21,50 hod., takže máme ještě spoustu času. Rozhodli jsme se pro návštěvu Národního muzea - Museu National. Jedeme autobusem do Quanta da Boa Vista (je to u metra Sao Cristovao), kde je v parku Národní muzeum. Museli jsme si nechat ukázat cestu protože vchod od parku není od zastávky vidět, ale je to hned za rohem. V parku je spousta lidí, někteří piknikují, jiní se procházejí. Prodávají tady také létající draky, které jsme už viděli pouštět na plážích. Muzeum je to docela hezké, ale s Národním muzeem v Praze se to nedá srovnat. Vstupné je 3 R. Odpoledne trávíme na pláži Praia de Flamengo. Pozorujeme plážování a cukrovou homoli, ale už se nekoupeme. Plavky už jsme si zabalili. Asi v 16 hod odjíždíme na letiště. Nejdříve jsme na špatném terminálu č. 1 letadlo odlétá z terminálu č. 2. Jsou propojené, takže je to v pohodě. Letadlo nám má letět ve 21 hod. Za 19 hodin jsme v Praze. To ještě netušíme, že se nám dovolená trochu prodlouží.

  25. den - pondělí
  26. Přistáváme v Miláně. Na ceduli čteme, že náš let bude opožděn asi o hodinu. U přepážky se ale dovídáme, že letadlo nepoletí, protože je stávka. Snažíme si tedy zajistit nějaký náhradní spoj. Je nás tam více Čechů a svůj boj o letadlo s italskou tupostí koordinujeme. Nejprve nám oznamují, že nejdříve poletí letadlo pozítří. S tím se nemůžeme smířit proto chodíme od jedné přepážky ke druhé a zkoušíme si zajistit letadlo. U jedné dostáváme palubní vstupenku na zítřek ráno. Potom se snažíme zajistit si hotel. Nejdříve nám řekli, že pokud letadlo neletí z důvodu stávky, ubytování nezajišťují. Potom jsme viděli jiné Čechy, kteří si ubytování domlouvají u jiné přepážky. Přidáváme se k ním a ubytování dostáváme. Odjíždíme autobusem do hotelu. Jedeme přes hodinu do centra Milana. Hotel je to slušný a hodně drahý, nicméně v pokojích je pěkná zima a nejde s tím i přes zásah personálu nic dělat. Večeři nám zajistili pizzu.

  27. den - úterý

Ráno nás autobus odváží zpět na letiště. Dva mládenci přes noc vyplenili minibar na pokoji a jsou nuceni to uhradit. Protože nemají peníze platí kartou, v hotelu jim, ale nefunguje přístroj na karty. Recepční tvrdí, že mají špatnou kartu. Chce aby si šli vyměnit do banky. Banky jsou však zavřené. Nechce jim tedy vrátit pasy. Problém řeší tak že posílá autobus pryč bez nich. Na letiště nakonec dorazili jiným autobusem, vypité nápoje nemuseli uhradit. Cestou z hotelu je hrozná mlha, ani moc nevěříme, že by letadlo odletělo. Letadla ale létají, takže to dobře dopadlo. Ne všichni byli ale úspěšní jako my. Jeden starší muž spal v hotelu, který si musel sám zaplatit, k hotelu si platil taxi (hodina jízdy). Dvě Francouzky trávili noc na letišti. Již nikdy Alitalia, již nikdy Milano! Ve 12,30 hod. přistáváme v Praze.